Přiznám se, že na BarCamp-u jsem byl poprvé. Tenhle ročník na Slovensku se konal v Žilině. Na uveřejněném programu přednášek jsem nenašel nic, co by stálo za dlouhou cestu vlakem do Žiliny a zpátky. Ale nakonec mě Whiter a Tom@s (domainer.sksvetdomen.sk) přesvědčili, že vlastně doma nemám co dělat a navíc účast přislíbili i bývalí spolužáci z vejšky, které jsem neviděl 5 roků. A nakonec jsem nelitoval.

Přednášky o kterých jsem si myslel, že mě nezaujmou překvapily. Nejvíc mě zaujal výklad Jany Kopernické „Cestičky a úskalia korporátneho blogu“, která byla profesionálně připravena jak po grafické, tak i výkladové stránce. Je vidno, že Jana pracuje v public relations a dokáže i tak banální věc, jakou je přednáška na Barcampu patřičně prodat.

Přednáška Ľuda Jambricha „Meranie ROI (návratnosti investícii) do internetového marketingu“ se dle očekávání zvrtla na vysvětlování analytics, ale i tak si mohl posluchač odnést zajímavé tipy z praxe. A tu měl Ľudo bohatou, jeho firma působí na trhu dle jeho vlastních slov více než 10 let. Škoda jenom, že se přednáška točila až příliš kolem jeho projektu Relaxos.

Více času jako na přednáškách jsem strávil v diskuzi s Whiterem a Tom@sem o doménách, parkingu, seo. Společně jsme si posteskli na 0,01 Euro prokliky na Sedo Pro a probranost volných .CZ domén, které by stálo za to ještě regnout.

Ale jak to již bývá na těchhle akcích , tu opravdovou diskuzi nezažijeme na přednáškách, kde není čas na detailní otázky, ale až po nich. Cestou domů jsem ve vlaku právě potkal Janu Kopernickou s Marekem Kuzmou, majitelem obchodu s doplňky pro Apple iPhoneShop.sk. Hodina cesty uběhla jako voda při diskuzi o facebooku, sociálních sítích a PR. Došlo i na zapálenou diskuzi o výhodách malých e-shopů proti velkým a postavení brandu všeobecně. Výměnu názorů přerušila až cílová stanice na které jsem musel vystoupit. Snad diskuzi dokončíme na příští akci.

A co si přát příště? Z diskuzí z lidmi na akci vyplynulo, že nemají moc povědomí o domainingu, type-in trafficu a věcech s tím souvisejících. Proto se budu snažit, aby se na příští akci vyskytla přednáška o doménách a domainerech všeobecně. Přece třeba vymýtit názor, že domainer je vždy ten zlý, ne?

Update 1

Video z Jam Session po skončení hlavní části programu (nakroutila, sestříhala a uploadla Jana K.):

Tak, konečně jsem se k tomu dokopal: minulý týden jsem ukončil pracovní poměr v jedné nejmenované větší firmě. Po 4 a půl letech od skončení vysoké školy.

Teď jsem doma na „full-time“ a věnuji se svým projektům (no, spíše nevěnuji, uklízím totiž náš starý byt na Slovensku a že je co uklízet!). Co mě k ukončení docházení do práce vedlo?

V prvním řadě ten pocit, že člověk v té klasické korporátní kanceláři zabíjí svůj čas, mrhá ho na nesmyslných mítincích a na projektu, o kterém ví že je mrtvý. Firma, pro kterou jsem pracoval je typická IT firma v Československu (tipuji 90%): snaží se nabrat co nejvíc mladých lidí hned po škole, kterým naslibuje hory doly (benefity, kariérní růst (ha ha), možnost cestovat do zahraničí a podobně). Jak to většinou dopadne, známe asi všichni kdo se pohybujeme v branži: velká fluktuace zaměstnanců, ti šikovní odcházejí, ti slabí nebo s rodinou a hypotékou na krku zůstávají.

Přemýšlet o práce pro a na sebe jsem začal přemýšlet již od roku 2004 (že já blbec ne už dřív, chyba!), po 3 měsících v pracovním procesu. Jenže v té době jsem byl líná veš (co jsem vlastně ještě doteď 🙂 a rozptylovalo mě moc „důležitějších“ věcí.

Z té doby mi zůstaly na památku dvě ručně psaný v Notepad-u MFA stránky, které mám doteď. Třetí doménu jsem nechal vyexpirovat (teď na ní někdo parkuje – předtím jsem tento pojem neznal).

Vážněji jsem se do toho pustil přesně na Nový Rok 2008. Poskládal jsem si malý server na kterém teď hostuji cca. 40 projektů (většina mých a mého brata), založil živnost v oboru Marketing a Reklama. Vydělávat projekty začali už po dvou měsících. Do toho musím ještě započítat parking, parkuji teď zhruba >200 domén (partnerský odkaz na Sedo).

Uživí mě to?

Zatím se zdá že jo, ale tohle je internet a internet je seriózní biznis 🙂 Zítra může být všechno jinak… Ale co mě na tom nejvíc baví je ta skutečnost, že člověk ráno nevstává na budík se zlým pocitem že je pondělí a hlavně to co udělá dělá pro sebe.

Podnikání chce velkou dávku zodpovědnosti a já nejsem ani na začátku, v tom mám vcelku strach. A práce je rozhodně více. Ale kdy se to má zkusit když né teď? Držte mi palce!

Zaujal Vás článek a chcete vědět jak to s tím podnikáním a internety dopadne? Pak se přihlaste k odebírání RSS novinek, děkuji!